Adele Goodman Clark
| Adele Goodman Clark | |
|---|---|
.jpg) | |
| Narození | 27. září 1882 Montgomery, Alabama  USA |
| Úmrtí | 4. června 1983 (ve věku 100 let) Richmond, Virginie USA |
| Národnost | bílí Američané |
| Alma mater | Parsons School of Design |
| Povolání | malířka, sufražetka a umělkyně |
| Rodiče | Robert Clark Estelle Clark |
| Partner(ka) | Nora Houston |
| Příbuzní | Edith Clark Cowles (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Adele Goodman Clark (27. září 1882 Montgomery – 4. července 1983 Richmond) byla americká umělkyně a sufražetka.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodila se v roce 1882 v Montgomery v Alabamě. Její rodiče byli Robert Clark, pracovník na železnici původem z Belfastu, a Estelle Clark rozená Goodman, židovská učitelka hudby původem z New Orleans. Adele měla sestru, sufražetku Edith Clark Cowles.[1] Rodina žila v New Orleans v Louisianě a v Pass Christian v Mississippi, než se v roce 1894 přestěhovala do Richmondu ve Virginii. Adele chodila do dívčí školy St. Catherine. Když jí bylo 19 let, pracovala jako stenografka, aby si mohla dovolit hodiny umění v Richmondském uměleckém klubu. V roce 1906 získala stipendium na Newyorské škole umění, kde studovala pod vedením umělců jako byli Robert Henri, William Merritt Chase a Kenneth Hayes Miller.[2]
.jpg)
Aktivismus
[editovat | editovat zdroj]Její aktivistická kariéra začala v roce 1909, když spolu s dalšími 18 ženami, včetně Nory Houston, Ellen Glasgow, Lily Meade Valentine, Kate Waller Barrett a Mary Johnston,[3] založily Ligu za rovnoprávnost ve Virginii. Rok působila jako její tajemnice a také jako předsedkyně výboru a vedoucí lobbistické skupiny ve virginském generálním shromáždění. V roce 1910 byla delegátkou na sjezdu Národní americké asociace za volební právo žen (National American Woman Suffrage Association, NAWSA) ve Washingtonu, D.C.[4] Adele Clark a Nora Houston si postavily malířské stojany na rohu Páté a Broad Street v centru Richmondu, aby se podělily o své „pouliční skicy” – kresby křídou na rolích papíru, které ilustrovaly jejich řečnické projevy. „Spousta lidí pronášela projevy, ale my jsme byly jediné, kdo kreslil, a to opravdu přitahovalo davy”, vzpomínala Clark.[5] Při kreslení obě mluvily o volebním právu žen a rozdávaly letáky lidem, kteří se k nim přiblížili.[6]
Když se v roce 1917 rozpadl Richmondský umělecký klub, otevřely si Clark a Houston společný ateliér. Tento profesionální prostor se stal známým jako „ateliér” a jeho nabídka kurzů – včetně dějin umění, malby a kresby – podpořila talent nové generace umělců, včetně malířky Theresy Pollak.[2] O dva roky později Clark a Houston založily Virginskou akademii výtvarných umění a řemesel.
Před volbami v roce 1920, kdy se objevily hrozby a zvěsti o falešných výzvách proti černošským voličkám, pozvaly Clark a Houston černošské vůdce do svého ateliéru, aby naplánovali, jak se této otázce postavit. Rozhodli se, že bělošské sufražetky budou hlídat volební místa v autech.[7] Clark a Houstonse i po těchto volbách nadále angažovaly v mezirasovém hnutí. Podíleli se také na aktivismu souvisejícím s uměním, když vedli kampaň za vzkříšení Akademie věd a výtvarných umění, která byla otevřena v roce 1930 jako Richmondská akademie umění a později se z ní stalo Virginské muzeum výtvarných umění.
Když v roce 1920 získaly ženy volební právo, z Ligu za rovnoprávnost se stala Virginská liga voliček a Clark byla její první zástupkyní, než se stala její předsedkyní v následujícím roce. Funkci vykonávala v letech 1921–1925 a poté znovu v letech 1929–1944.[3] V roce 1924 byla zvolena do rady Národní ligy voliček jako regionální ředitelka a v roce 1925 byla zvolena druhou místopředsedkyní, kterou byla do roku 1928. V roce 1928 si také Clark a Houston společně koupily dům na Chamberlayne Avenue v Richmondu, který začal být známý jako „The Brattery”.[8]
Pozice ve státní správě a vzdělávání
[editovat | editovat zdroj]Adele Clark zastávala také funkce v řadě vládních a vzdělávacích orgánů, mimo jiné byla tajemnicí Komise guvernéra E. Lee Trinklea pro zjednodušení státní správy a samosprávy a Komise guvernéra Harryho F. Byrda pro ženskou vysokou školu svobodných umění[9] a děkankou žen na College of William and Mary.[3] V období New Deal byla terénní vedoucí v Národní službě pro opětovné zaměstnávání a v roce 1936 se stala ředitelkou Virginia Arts Project v rámci personální agentury Works Progress Administration.[10]
V letech 1941–1964 byla členkou Virginské umělecké komise, kterou pomáhala založit v roce 1916.[11] Adele Clark, která do své umělecké činnosti vložila i kampaň za volební právo žen, poznamenala, že její umění a aktivismus spolu souvisejí: „Vždy jsem se snažila spojit svůj zájem o umění se zájmem o vládu.”[12]
Soukromí
[editovat | editovat zdroj]Na umělecké škole v Richmondu, kde předtím navštěvovala hodiny u Lillie Logan,[13] a kde po návratu do Virginie vyučovala, se seznámila s kolegyní Norou Houston. Houston se stala Adelinou životní partnerkou, až do její smrti v roce 1942. Brzy po smrti Nory Houston v roce 1942 se k Adele Clark do domu na Chamberlayne Avenue, který sdílela s Houston, nastěhoval její bratranec Willoughby Ions, rovněž umělec.[14]
Adele Clark, episkopálka, konvertovala 21. listopadu 1942 ke katolicismu, což bylo náboženství, které vyznávala Nora Houston.[15] Clark v letech 1949–1959 předsedala legislativnímu výboru Richmondské diecézní rady katolických žen. Nadále se otevřeně vyjadřovala k politickým otázkám a stavěla se proti dodatku o rovnoprávnosti, protože ho považovala za zbytečný.[3]
Zemřela v domově důchodců v Richmondu[16] ve Virginii 4. června 1983 ve věku 100 let.[3]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adele Goodman Clark na anglické Wikipedii.
- ↑ BATSON, Brent Tarter, Marianne E. Julienne & Barbara C. Campaign for Woman Suffrage in Virginia, The. [s.l.]: Arcadia Publishing, 2020. Dostupné online. ISBN 978-1-4671-4419-3. S. 33. (anglicky)
- ↑ a b Adele Clark [online]. [cit. 2020-03-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Encyclopedia Virginia. Adèle Clark (1882–1983). [s.l.]: Virginia Foundation for the Humanities Dostupné online.
- ↑ Oral History Interview with Adele Clark, February 28, 1964 [online]. The University of North Carolina at Chapel Hill. Dostupné online.
- ↑ HYDE, Jo. Personality Profile: Miss Adele Clark. Richmond Times-Dispatch. September 16, 1956, s. 25.
- ↑ TYLER-MCGRAW, Marie. At the falls: Richmond, Virginia and its people. [s.l.]: University of North Carolina Press, 1994. Dostupné online. ISBN 9780807844762. S. 236, 243.
- ↑ LEBSOCK, Suzanne. Visible women: new essays on American activism. Redakce Hewitt Nancy A.. [s.l.]: University of Illinois Press, 1993. Dostupné online. Kapitola Woman Suffrage and White Supremacy: A Case Study, s. 88.
- ↑ KOLLATZ, Harry. An Artist's Creation. Richmond Magazine. May 26, 2011. Dostupné online.
- ↑ Biographical/Historical Information [online]. Virginia Commonwealth University. Dostupné online.
- ↑ MCDAID, Jennifer Davis. Dictionary of Virginia Biography. Redakce Bearss Sarah B.. [s.l.]: Library of Virginia, 2006. ISBN 9780884901990. Kapitola Clark, Adèle Goodman, s. 260.
- ↑ Adèle Clark Papers [online]. Virginia Historical Society. Dostupné online.
- ↑ MACK, Charles R. Paper Pleasures: Five Centuries of Drawings and Watercolors. [s.l.]: University of South Carolina Press, 1995. Dostupné online. ISBN 9781570030659. S. 69–70.
- ↑ Raleigh Lewis Wright. Artists in Virginia before 1900: an annotated checklist. [s.l.]: University Press of Virginia, 1983. Dostupné online. ISBN 978-0-8139-0998-1.
- ↑ MARSCHAK, Beth; LORCH, Alex. Lesbian and Gay Richmond. [s.l.]: Arcadia Publishing, 2008. Dostupné online. ISBN 9780738553689. S. 14–16.
- ↑ MAHON, Charles E. Adele Clark: A Woman for All Seasons. Catholic Virginian. December 22, 1967, s. 16.
- ↑ Adèle Clark (1882–1983) [online]. Virginia Foundation for the Humanities [cit. 2016-03-16]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Adele Goodman Clark na Wikimedia Commons
